Dominantu obce tvoří kostel sv. Havla, jehož vznik je datován v druhé polovině 13. století. Železnou lávkou je spojen s farou, o které je první zpráva z roku 1573. V severovýchodní části obce se vypíná kopec Hradisko, na kterém v dávných dobách býval údajně dřevěný hrad, obehnaný kamennými a dřevěnými valy. Hradisko je nalezištěm vzácných nerostů, především lepidolitu a turmalínu.
V obci a jejím okolí se nachází několik rybníků, které slouží ke sportovnímu rybolovu, ale některé i k rekreaci a koupání. K sportovnímu vyžití slouží tenisové kurty, volejbalové a fotbalové hřiště, v zimním období tělocvična místní TJ.
Hradisko
Velmi zajímavou částí obce Rožná je svojí tajuplností zahalený kopec, který je zván Hradiskem. Za dávných časů lidé říkali, že když pasák na kopci po krávě hodil kamenem, měl ten kámen větší cenu než kráva celá. O Hradisku se dá říci, že je součástí obce, i když stojí poněkud v ústraní. V dávných dobách na něm býval údajně dřevěný hrad, obehnaný kamennými a dřevěnými valy. Věrohodné zprávy o něm však nejsou. Koluje pověst, že původní štola vedla z Hradiska až na hrad Pernštejn a byla takto jednou z únikových chodeb z mocného hradu v případě obležení. Ale opět o tom chybí seriozní doklad, pamětníků není a štola je už dávno zavalená. Přesto nepřímé důkazy nálezů z vykopávek svědčí o těchto možnostech – například stará popelnice, zbytek železného kopí a jiné památky, které jsou uložené v muzeu v Brně.
Vraťme se však k oné pověsti o cennosti kamene vrženého pastevcem, neboť tu je již mnoho důkazů o věrohodnosti tohoto tvrzení. Hradisko je nalezištěm vzácných nerostů a v mnoha mineralogických příručkách se o nich často hovoří. Roku 1785 zde inženýr Karel Ručínský objevil lepidolit, rubellit (růžový turmalin) a další vzácnější horniny. Dřívější obyvatelé vesnic neměli představu o možné ceně obyčejných barevných kamínků, jak jim říkali. Ale byli jiní, kteří cenu těchto nerostů znali a také ji pro sebe využívali. Již v roce 1858 si pronajal Hradisko velkostatek roženský za 20 zlatých ročního nájmu a dobyl na něm asi 70 krychlových sáhů lepidolitu, který prodával chemickým továrnám do Berlína a do Brna. Později dala se obec sama do kopání a vyvážela lepidolit firmě Lehmann. Odměna dopravců – tehdy rozuměj obyčejných sedláků- formanů- byla nizoučká a sotva stačila k živobytí. Odměna pro obec byla ale vysoká, čistý zisk za několik let dosáhl kolem 5 000 zlatých.
V závěru tohoto zápisu se kronikář zmiňuje o tom, že zůstává hádankou, zda i nitro Hradiska neobsahuje další cenné nerosty. Za druhé světové války se pokusili, jako vždy perfektně informovaní Němci, tuto tajenku rozluštit. Věděli o vzácném nerostu lepidolitu, věděli i o jeho významu v chemickém průmyslu. Nelitovali peněz a prozkoumali vnitřek Hradiska. Státní výzkumný ústav z Berlína sem poslal odbornou komisi a hned v červnu 1942 se začalo pracovat. Práci řídil naddůlní H. Borkamp. Na boku Hradiska byla otevřena štola dlouhá 130 metrů, široká asi dva metry a vysoká kolem 180 centimetrů. Dále byly raženy boční štoly v délce 60 metrů, asi 100 metrů od vchodu. V bočních štolách pak ještě proražena kolmá šachta na povrch 42 metrů dlouhá. Těžilo se asi 10 měsíců a výsledek byl nepatrný – jenom asi 50 kg lepidolitu. To byl důkaz o malé produktivitě dolování. Dále byly uskutečněny pokusné vrty v Hlouškově borovině, kde byla vyhloubena štola asi 30 metrů dlouhá s velmi dobrým živcem, dále pak ještě dva pokusy se stejným výsledkem. Za zmínku stojí ještě pokus provést průzkum Hradiska za první republiky ze strany Českého geologického ústavu, ale pro nepřijatelné podmínky stanovené obcí toto uskutečněno nebylo.
V současné době klid Hradiska naruší pouze hrající si děti nebo výpravy studentů mineralogie, nejčastěji z brněnských škol. Každoročně zde pořádá trempská osada Falešná karta setkání u ohně.
